Prameny Boží Milosti

Nesmírně si vážím Vámi živenou iniciativu obnovy Mariánského sloupu. Nejde jenom o historický artefakt postavený z vděčnosti za milost a "pomoc shůry". Víme, kolik soch a obrazů Matky Boží v různých místech světa roní slzy a dokonce i krvavé. Někdy jde i o nepatrný obrázek zalisovaný v plástu, z něhož vytéká olivový olej. O čem svědčí tyto zázraky? Že podobně, jako v definici " O SVÁTOSTECH", jde i tady o viditelné znamení neviditelného působení Boží milosti, kterou nám Panna Maria zprostředkovává. Každý takový zázrak posiluje víru křesťanů, a tím uzdravuje i celé oblasti tolik poničené hříchem a bezbožností. Panna Maria je tedy skutečně přítomná v každém zbožném zobrazení, vysochaní i jakémkoli Ji označujícím symbolu. A mohli bychom mluvit o opravdových pramenech - pramíncích vytékající Boží milosti pro místa, kde se tyto symboly statečným "Vyznavačským postojem ctí"! O to jde, aby věřící dorůstali k plnosti pravdy Bohem zjevené. Vždyť milující se důvěrně sdílí stále hlouběji v pravdách o svém bytí. Vzájemné sebepoznávání zamilovaných stran je ono fascinující "prostupování se" v duchu Lásky. Miluj Boha a "stáváš se jím", docházíš proměny - "zbožštění". Milovat Krista srdcem jeho Matky - co je víc? To je dokonalost sama. Ona Mučednice probodeného srdce, od okamžiku, když Ježíš vydechl naposled, trpí dál. I "církev putující" trpí dál. Jištěže má ten kříž smysl. Svědčí o velikosti lásky obětujících se a je nástrojem k probouzení svědomí u těch, jenž ho na ramena lidstva kladou. Jak moc potřebuje Praha - srdce Evropy návrat k hodnotám. Jak moc potřebuje v paměti oživit zdroje milosti, jimiž jí bylo v minulosti pomoženo. Bez "Vyznavačského postoje" statečných, nebude prolomena kletba rouhačů. Nebude zvrácen osud Sodomy, nenajde li se deset spravedlivých. A vy plačící, nebojte se! Neboj se malé stádečko, neboť kdo obrátí tok řeky? Kdo je schopen zvrátit běh dějin spásy, za nimiž stojí Vůle Nejvyššího, souznící s vůlí věrných.

 Opravdu je mi líto těch, kteří ve jménu vzájemného porozumění v širokém spektru, viděno v rovině společenské, sociologické a psychologické, anebo s ohledem na ekumenický dialog, jsou schopní přehlížet rovinu milosti a dokonce zříci se tak silného ze zkušenosti "dobrého dědictví" naších předků. Bez pramenů - pramínků milosti míza života vysychá.

P. Milan Vrbiak